close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog přestěhován na: www.bella-bellinka.blog.cz !!

Budu postupně stěhovat povídky

Blog nechám, ale nebudu přidávat povídky

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pod tíhou minulosti 5

15. května 2011 v 14:11 | Bella |  Pod tíhou minulosti
Ták je tu další dílek... Zatím je to o ničem... až se to rozjede, bude to stát za to... Doufám...


Pod tíhou minulosti 5
Jen kývl na souhlas. Usmívala jsem se na něj. Jeho uhlově černé oči se na mě smály. Natáhla jsem se víc k jeho obličeji a jemně jsem se dotkla svými rty jeho. Aniž bych postřehla, už mě líbal a já jeho.

Její sladké rty jsem chtěl cítit už navždy. Přitiskl jsem si ji víc k sobě a hladil jsem ji ve vlasech. Div nevrněla jako kočka. Ona dokázala tu ocelovou masku, kterou jsem si vybudoval k lidem zlomit. Jsem jí za to vděčný. Opatrně jsem ji položil na spacák, do kterého byla zamotaná a já také. Vášeň byla přesvědčivější než můj rozum. "Sasuke…" zamumlala a snažila se ode mě dostat. "…To nejde…" znovu řekla a já se od ní odtáhl. "Jo, promiň… Máš pravdu…" zachraptěl jsem a posadil jsem se jinam. Rozpačitě se na mě dívala. Bylo mi v tu chvíli dost blbě. Myslím si, že ona na tom také nebyla nejlépe. Po několika minutách ticha si ke mně přisedla. Pohlédl jsem na ni kajícným pohledem. Věnovala mi ho také. Musel jsem se usmát. Přitáhl jsem si ji k sobě. Tulila se ke mně a já k ní. Vnímali jsme vůni toho druhého. Poté jsme se uložili ke spánku. Přitulení k sobě jsme usnuli. Další den ráno nám bylo mnohem lépe. Sakura mi zkontrolovala mé zranění. Poté se podívala na své. Doléčila a mohli jsme začít s opatrností trénovat. Jen nějaké lehké techniky. Přeci jen nejsme ještě plně zdraví. Chce to odpočinek ještě několik dní. Vím to, i když nejsem ninja medic. Ovšem Sakura je nejlepším medicem v naší zemi, když pátá Hokage je po smrti.

Sasuke je milý… Včera jsem to asi zkazila. Určitě se na mě zlobí. I když chováním to znát nedal. Nasnídali jsme se a šli jsme ven trénovat hody shurikenem a kunaii. Ovšem musím přiznat, že na mě nemá, jsem stále lepší než on. V tréninku jsem byla vždy lepší než Naruto. A teď jsem lepší než Sasuke. Ale to se dá lehce napravit. Já ho naučila můj postup hodů. Mé hody jsou lepší než jeho a Itachiho… Znovu Itachi… Proč?? Povzdechla jsem si. Nevěnovala jsem jeho otázce, co se děje, pozornost. Zavrtěla jsem hlavou a poté jsem mu ukazovala, jak to má znovu házet. Trénink se nám protáhl až do večera. Slunce zapadalo za obzor a my ho sledovali. Posadil si mě k sobě do náručí. Znovu se mi vybavily vzpomínky na vyvraždění mé vesnice. Zachtělo se mi znovu po pomstě. Itachi chce, abych za ním šla a zabila ho. Touží po tom, abych ho nenáviděla. Co Sasuke? Ozval se jaký si hlásek v mé hlavě. Co Sasuke? No co, co. Nezajímá mě, že ho miluju. Itachi si zaslouží smrt. Zabil mou rodinu. Jsem sama s člověkem, kterého miluju. On Itachiho také nenávidí. Jak to uděláme s jeho vraždou? To se pobijeme, kvůli tomu abychom ho zabili?? Asi ano…

Ach Sakuro. Ty jsi tak úžasné stvoření. Tvá třešňová vůně se mi vryla do paměti. Poznal bych tě všude. Itachi… ozvalo se mi cosi v hlavě. Zavrtěl jsem mírně hlavou. Nepostřehla to. Aspoň myslím. Chybělo by mi, aby ano. Západ slunce byl neuvěřitelný. Poté jsme šli do chatky. Měli bychom se přemístit jinam. Nejspíš… Blesklo mi hlavou. Brzy nás tu někdo najde. Zítra se přesuneme jinam. Pokud… To ne, to by byla obrovská náhoda… Možná bychom mohli jít do Písečné… Můj zamyšlený pohled se upíral kamsi na dřevěnou zeď chatrče. Sakura na mě mluvila, ale já ji nevnímal. Znovu jsem byl mimo. Zatraceně. Nechápal jsem, proč a co se to se mnou děje. "Sakuro… Co kdybychom šli do Písečné vesnice…" zašeptal jsem, když jsem se vzpamatoval. Proudily mnou různé myšlenky od pomsty až po nové bydlení se Sakurou. Pěkně zamotané. "T-To myslíš vážně?" zašeptala vykuleně. Musel jsem se usmát. Pohladil jsem ji po tváři a její zelené oči se na mě dívaly nechápavě. "Co kdybychom šli do Písečné vesnice …" zašeptal jsem tišeji a její oči se rozšířily. "Dobře… Sasuke, miluju tě…" objala mě. Vyvalil jsem oči a objal jsem ji také. Cosi mi napovídalo, že pomsta může počkat…

Vyklopila jsem ze sebe pravdu… Konečně se mi ulevilo. On mě také miluje. Jsem ráda… Msta by mohla počkat co? Nejspíš ano… Ale co když… Ne! To se nestane… Objímajíce jsme si sedli na zem a poté jsme hleděli jeden na druhého. Mlčky jsme seděli dobrých pět minut. To otravné ticho prolomil jeho zvučný hlas. "Sakuro, prosím tě… Zůstaneš se mnou??" zašeptal, ale i tak to bylo zřetelně slyšet. Vykouzlil mi úsměv na rtech. Kývla jsem. Usmál se a radostí mu zářily oči. Temné a tak láskyplné. Radost z nich přímo čišela. Objala jsem ho. Padla na mě únava z dnešního tréninku. Pod jeho omamující vůní jsem usínala. Už abychom byli jen spolu. My dva dohromady. Neumím si to přestavit. Netrvalo dlouho a nevěděla jsem o sobě.

Ach Sakuro… Prohraboval jsem jí růžové vlasy. Voněly po třešních, ostatně jako ona. Spala u mě v náručí. Zamyslel jsem se. Gaara je Mizukagem už dva roky. I když to nevypadá, mám přehled o všem. Tedy krom vyhlazení Konohy, protože jsem se v okolí nezdržoval. Bohužel pro Naruta a ostatní. S povzdechem jsem upřel pohled ven. Jsem úplně bezmocný. Drží mě tu jen Sakura. Nechci od ní odejít. Zatraceně. Proč? Můj sarkastický pohled se upíral kamsi do lesa. Itachi najdu tě! Zasyčel jsem si pro sebe. Uviděl jsem jeho sharingan. Vyvolal jsem svůj a zjistil jsem, že to byl můj výplod fantazie. Zasmál jsem se. Schoval jsem ho a podíval jsem se na Sakuru, která se choulila u mě v náručí. Opřel jsem se o zeď a zavřel jsem oči. Vše co se stalo, se mi mihlo před očima. Vyvraždění mého klanu. Poté tým sedm. Poté odchod. Sakuřiny slova, která si do dnes pamatuji. Boj s Narutem. Poté příchod za Orochimarem. Nový tým, byl ovšem ještě horší než Naruto a Sakura, pomyslel jsem si tenkrát. Nad touto vzpomínkou se mi vykouzlil úsměv na tváři. Různé mise. A poté boj s Itachim, který jsem prohrál. Ale teď neprohraju… Sakura bude bojovat také. Pomstí se za Konohu a já za náš klan. Už to mám rozmyšlené… Přistoupí na to? Takto ho ale nejlépe zvládneme… Protože když proti němu půjde jeden, tak proti němu nezmůže absolutně nic, i když já jsem mnohem silnější než Sakura, o tom žádná. Na druhou stranu Sakura má velkou sílu, kterou mám také, ale ne takovou. Při mém přemýšlení jsem usnul. Byla chladná noc, takže jsem dlouho nespal. Bohužel. Za to jsem mohl přemýšlet a hlídat Sakuru. Přemýšlel jsem nad tou Písečnou vesnicí. Půjde to, určitě… Gaara je bývalý, teď bývalý spojenec Konohy. Takže by nám azyl mohl poskytnout, tedy aspoň Sakuře. Protože mě asi jen tak nepustí. Ale i když mu řeknu, že Orochimaru je mrtvý?? Mohl by. Zabil jsem ho. Je to už měsíc, co je mrtvý. Celý tým Hebi je taky mrtvý. Takže není co řešit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama